Technik - školní časopis

Starý zákon
Genesis
1
Příběh nebe a země
1Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. 2Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch.
3Bůh řekl: „Ať je světlo!“ – a bylo světlo. 4Bůh viděl, že světlo je dobré, a Bůh oddělil světlo od tmy. 5Bůh nazval světlo „den“ a tmu nazval „noc“. Byl večer a bylo ráno, den první.
6Bůh řekl: „Ať je uprostřed vod obloha, aby oddělovala vody od vod!“ 7Bůh učinil oblohu a oddělil vody pod oblohou od vod nad oblohou – a stalo se. 8Bůh nazval oblohu „nebe“ a byl večer a bylo ráno, den druhý.
9Bůh řekl: „Ať se vody pod nebem shromáždí na jedno místo a ať se ukáže souš!“ – a stalo se. 10Bůh nazval souš „země“ a shromáždění vod nazval „moře“. A Bůh viděl, že je to dobré.
11Tehdy Bůh řekl: „Ať země zplodí zeleň: byliny nesoucí semeno a různé druhy plodných stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno na zemi!“ – a stalo se. 12Země vydala zeleň: různé druhy bylin nesoucích semeno a různé druhy stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno. A Bůh viděl, že je to dobré. 13Byl večer a bylo ráno, den třetí.
14Bůh řekl: „Ať jsou na nebeské obloze svítilny, aby oddělovaly den od noci; budou znameními k určování období, dnů a let; 15budou na nebeské obloze svítilnami k osvětlování země!“ – a stalo se. 16Bůh učinil dvě veliké svítilny: větší, aby vládla dni, a menší, aby vládla noci; učinil rovněž hvězdy. 17Bůh je umístil na nebeské obloze, aby osvětlovaly zemi, 18aby panovaly nade dnem a nocí a aby oddělovaly světlo od tmy. A Bůh viděl, že je to dobré. 19Byl večer a bylo ráno, den čtvrtý.
20Bůh řekl: „Ať se vody zahemží množstvím živočichů a nad zemí pod nebeskou oblohou ať létají ptáci!“ 21Bůh tedy stvořil velké mořské obludy a všemožné druhy čilých živočichů, jimiž se zahemžily vody, i všemožné druhy okřídlených ptáků. A Bůh viděl, že je to dobré. 22Bůh jim požehnal a řekl: „Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích; také ptáci ať se rozmnožují na zemi.“ 23Byl večer a bylo ráno, den pátý.
24Bůh řekl: „Ať země vydá různé druhy živočichů: různé druhy dobytka, drobné havěti i polní zvěře!“ – a stalo se. 25Bůh učinil různé druhy polní zvěře a dobytka i všemožné druhy zemské havěti. A Bůh viděl, že je to dobré.
26Tehdy Bůh řekl: „Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i nad veškerou havětí lezoucí po zemi.“
27Bůh stvořil člověka ke svému obrazu,
k obrazu Božímu stvořil jej:
jako muže a ženu stvořil je.

28A Bůh jim požehnal. Bůh jim řekl: „Ploďte a množte se, naplňte zem, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem i nad každým živočichem lezoucím po zemi.“
29Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám všechny byliny vydávající semeno na celém povrchu země i každý strom, na němž je ovoce vydávající semeno. To vám bude za pokrm. 30Také veškeré polní zvěři, všem nebeským ptákům i všemu, co leze po zemi, zkrátka všemu, co má v sobě život, jsem dal za pokrm všechny zelené byliny“ – a stalo se. 31Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré! Byl večer a bylo ráno, den šestý.
2
1Tak bylo dokončeno nebe a země s veškerou jejich rozmanitostí.
2Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval; sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal. 3Bůh sedmý den požehnal a posvětil jej, neboť v něm Bůh odpočinul od všeho díla, jež vykonal, když tvořil.
V Boží zahradě
4To je příběh nebe a země, o jejich stvoření.
Tenkrát, když Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, 5na zemi ještě nebylo žádné polní křoví a nerostly žádné polní byliny. Hospodin Bůh na zem ještě nesesílal déšť a nebyl ani člověk, který by obdělával půdu. 6Ze země však vystupovala pára a zavlažovala celý zemský povrch.
7Hospodin Bůh pak z prachu země zformoval člověka a do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí.
8Hospodin Bůh vysázel v Edenu na východě zahradu a do ní postavil člověka, jehož zformoval. 9Hospodin Bůh nechal ze země vyrůst všelijaké stromy lákavé na pohled a dobré k jídlu, včetně stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra i zla.
10Z Edenu vycházela řeka, aby zavlažovala zahradu, a odtud se rozdělovala do čtyř hlavních toků. 11První se jmenuje Píšon. Obtéká celou zemi Chavílu, kde je zlato, 12a zlato té země je výborné. Je tam i vonná pryskyřice bdelium a kámen onyx. 13Druhá řeka se jmenuje Gíchon; ta obtéká celou zemi Habeš. 14Třetí řeka se jmenuje Tigris a teče na východ od Asýrie. A čtvrtá řeka je Eufrat.
15Hospodin Bůh tedy vzal člověka a usadil ho do zahrady Eden, aby ji obdělával a střežil. 16Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, 17kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.“
18Hospodin Bůh také řekl: „Není dobré, aby byl člověk sám; opatřím mu rovnocennou oporu.“
19(Hospodin Bůh totiž zformoval ze země všechnu polní zvěř i všechno nebeské ptactvo a přivedl je k Adamovi, aby viděl, jak je pojmenuje. Jakkoli pak Adam nazval kterého živočicha, tak se jmenoval. 20Adam tedy pojmenoval všechen dobytek, nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Pro Adama se ale nenašla rovnocenná opora.)
21Hospodin Bůh tedy na Adama přivedl hluboký spánek. Když usnul, vzal jedno z jeho žeber a zaplnil to místo tělem. 22Z onoho žebra, které vzal z Adama, pak Hospodin Bůh vytvořil ženu a přivedl ji k Adamovi.
23Adam tenkrát řekl:
„To je konečně ona:
kost z mých kostí,
tělo z mého těla!
Bude se nazývat manželkou,
neboť je vzata z manžela!“

24To proto muž opouští otce i matku – aby přilnul ke své manželce a stali se jedním tělem. 25Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se.
3
První hřích
1Nejchytřejší ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh učinil, byl had. Ten řekl ženě: „Opravdu vám Bůh zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“
2„Ovoce stromů v zahradě jíst smíme,“ odpověděla žena hadovi. 3„Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl: ‚Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.‘“
4Na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete! 5Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo.“
6Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom slibující porozumění, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl. 7Tehdy se jim oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Svázali tedy fíkové listí a udělali si zástěrky.
8Vtom ale uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se zahradou za denního vánku. Tehdy se Adam a jeho žena skryli před Hospodinem Bohem uprostřed stromů zahrady.
9„Kde jsi?“ volal Hospodin Bůh na Adama.
10Ten odpověděl: „Slyšel jsem v zahradě tvůj hlas a dostal jsem strach, protože jsem nahý. Proto jsem se skryl.“
11„Kdo ti řekl, že jsi nahý?“ tázal se Bůh. „Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“
12Adam odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl.“
13„Cos to udělala?“ řekl Hospodin Bůh ženě.
„Had mě podvedl, a tak jsem jedla,“ odpověděla.
14Hospodin Bůh tehdy řekl hadovi:
„Za to, cos udělal, budeš zlořečený
mezi vším dobytkem i divokými zvířaty.
Po všechny dny svého života polezeš po břiše
a žrát budeš prach.
15Rozpoutám také nepřátelství mezi tebou a ženou
i mezi tvým a jejím potomkem.
On ti rozdrtí hlavu
a ty mu rozdrtíš patu.“

16Ženě řekl:
„Rozmnožím útrapy tvého těhotenství,
své děti budeš rodit v bolestech.
Po muži budeš dychtivě toužit,
on ti však bude poroučet.“

17Adamovi řekl:
„Protožes poslechl svou ženu
a jedl ze zakázaného stromu,
země bude kvůli tobě zlořečená!
Po všechny dny svého života
z ní budeš jíst v útrapách;
18bude ti plodit trní a bodláčí
a ty budeš jíst polní byliny.
19V potu tváře budeš jíst svůj chléb,
dokud se nevrátíš do země,
neboť z ní pocházíš:
Prach jsi a v prach se obrátíš!“

20Adam pak dal své ženě jméno Eva (to jest Živa), neboť ona byla matkou všech živých.
21Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožený oděv a oblékl je. 22Hospodin Bůh si tehdy řekl: „Hle, člověk se stal jakoby jedním z nás, neboť zná dobro i zlo. Nyní se tedy postarám, aby nevztáhl ruku, nevzal také ze stromu života a nežil navěky.“ 23Proto Hospodin Bůh člověka vyhnal ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. 24Vyhostil člověka a na východní straně zahrady Eden umístil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.
4
Kain a Abel
1Adam se miloval se svou ženou Evou a ta počala a porodila Kaina. Tehdy řekla: „Získala jsem od Hospodina muže!“ 2Porodila také Ábela, jeho bratra. Ábel se pak stal pastýřem ovcí, ale Kain obdělával půdu.
3Po nějaké době se stalo, že Kain přinesl Hospodinu oběť z plodů země, 4zatímco Ábel ji přinesl z prvorozených ovcí svého stáda a z jejich tuku. Hospodin našel zalíbení v Ábelovi a v jeho oběti, 5ale v Kainovi a jeho oběti zalíbení nenašel. Kaina to rozlítilo, až se mu zkřivila tvář.
6Hospodin tedy Kainovi řekl: „Proč se zlobíš? Proč máš zkřivenou tvář? 7Copak tě nepřijmu, když budeš jednat dobře? Když ale nebudeš jednat dobře, pak ve dveřích číhá hřích a dychtí po tobě. Ty ale máš nad ním panovat.“
8Kain svému bratru řekl: „Pojďme na pole!“ A když byli na poli, Kain se na svého bratra Ábela vrhl a zabil ho.
9„Kde je tvůj bratr Ábel?“ zeptal se Kaina Hospodin.
„Nevím,“ odpověděl. „Jsem snad strážcem svého bratra?“
10„Cos to udělal?“ řekl mu Bůh. „Slyš, krev tvého bratra ke mně volá ze země! 11Teď budeš zlořečenější než země, která otevřela ústa, aby vpila krev tvého bratra, kterou jsi prolil! 12Když budeš obdělávat zem, už ti nedá svoji sílu. Budeš na zemi tulákem a štvancem.“
13„Můj trest je větší, než lze unést,“ odpověděl Kain Hospodinu. 14„Pohleď, dnes mě vyháníš ze vší úrodné země a budu se před tebou muset skrývat. Budu na zemi tulákem a štvancem a kdokoli mě najde, ten mě zabije!“
15Hospodin mu řekl: „Kdokoli zabije Kaina, ponese sedminásobnou pomstu.“ Hospodin pak na Kaina vložil znamení, aby ho nikdo, kdo ho najde, nezabil. 16Kain tedy odešel od Hospodinovy tváře a usadil se v zemi Nód na východ od Edenu.
17Kain se miloval se svou ženou a ta počala a porodila Chanocha. Postavil město a pojmenoval ho po svém synovi Chanoch. 18Chanochovi se pak narodil Irad, Irad zplodil Mechujaele, Mechujael zplodil Metušaele a Metušael zplodil Lemecha.
19Lemech si vzal dvě ženy: jedna se jmenovala Ada, druhá Cila. 20Ada porodila Jábala, jenž se stal otcem těch, kdo žijí ve stanech a pasou stáda. 21Jeho bratr jménem Jubal se stal otcem všech, kdo hrají na citery a píšťaly. 22Cila také porodila, a to Tubal-kaina, mistra všech kovářů bronzu a železa. A Tubal-kainova sestra byla Naama.
23Lemech řekl svým ženám:
„Ado a Cilo, poslouchejte mě,
ženy Lemechovy, slyšte mou řeč:
Zabil jsem muže za ránu, kterou mi zasadil,
zabil jsem mladíka za zranění, jež mi způsobil.
24Bude-li Kain mstěn sedmkrát,
Lemech bude mstěn sedmasedmdesátkrát!“

25Adam se znovu miloval se svou ženou a ta porodila syna a dala mu jméno Set (to jest Náhrada). Řekla si totiž: „Bůh mi dal jiného potomka náhradou za Ábela, kterého zabil Kain.“ 26Také Setovi se pak narodil syn a dostal jméno Enoš, Člověk. Tehdy začalo vzývání Hospodinova jména.
5
Adamovo potomstvo
1Toto je kniha Adamova příběhu.
Tenkrát, když Bůh stvořil člověka, učinil jej podle své podoby. 2Stvořil je jako muže a ženu, požehnal jim a v den, kdy byli stvořeni, jim dal jméno Adam, Člověk.
3Když bylo Adamovi 130 let, zplodil syna podle své podoby, ke svému obrazu, a dal mu jméno Set. 4Po zplození Seta žil Adam ještě 800 let a plodil syny a dcery. 5Adam žil celkem 930 let a potom zemřel.
6Když bylo Setovi 105 let, zplodil Enoše. 7Po zplození Enoše žil Set ještě 807 let a plodil syny a dcery. 8Set žil celkem 912 let a potom zemřel.
9Když bylo Enošovi 90 let, zplodil Kénana. 10Po zplození Kénana žil Enoš ještě 815 let a plodil syny a dcery. 11Enoš žil celkem 905 let a potom zemřel.
12Když bylo Kénanovi 70 let, zplodil Mahalalela. 13Po zplození Mahalalela žil Kénan ještě 840 let a plodil syny a dcery. 14Kénan žil celkem 910 let a potom zemřel.
15Když bylo Mahalalelovi 65 let, zplodil Járeda. 16Po zplození Járeda žil Mahalalel ještě 830 let a plodil syny a dcery. 17Mahalalel žil celkem 895 let a potom zemřel.
18Když bylo Járedovi 162 let, zplodil Enocha. 19Po zplození Enocha žil Járed ještě 800 let a plodil syny a dcery. 20Járed žil celkem 962 let a potom zemřel.
21Když bylo Enochovi 65 let, zplodil Metuzaléma. 22Po zplození Metuzaléma žil Enoch s Bohem ještě 300 let a plodil syny a dcery. 23Enoch žil celkem 365 let. 24Enoch žil s Bohem, až jednou zmizel, neboť ho Bůh vzal.
25Když bylo Metuzalémovi 187 let, zplodil Lámecha. 26Po zplození Lámecha žil Metuzalém 782 let a plodil syny a dcery. 27Metuzalém žil celkem 969 let a potom zemřel.
28Když bylo Lámechovi 182 let, zplodil syna 29a dal mu jméno Noe, Úleva, neboť řekl: „Ten nám přinese úlevu od těžké dřiny našich rukou, kterou máme se zemí, jíž Hospodin zlořečil.“ 30Po zplození Noema žil Lámech 595 let a plodil syny a dcery. 31Lámech žil celkem 777 let a potom zemřel.
32A když bylo Noemovi 500 let, zplodil Sema, Cháma a Jáfeta.
6
Zkažená země
1Když se lidstvo na zemi začalo množit a rodily se jim dcery, 2Boží synové viděli, jak jsou lidské dcery krásné, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo. 3Tehdy si Hospodin řekl: „Můj Duch nezůstane v člověku navěky – je to koneckonců smrtelník! Ať jeho život trvá jen sto dvacet let.“
4(V oněch dnech, a také později, se na zemi vyskytovali zrůdní obři. Boží synové totiž přicházeli k lidským dcerám a ty jim je rodily. To jsou ti dávní hrdinové, ti muži slavné pověsti.)
5Hospodin viděl, jak se na zemi množí lidské zlo a že všechny myšlenky, jež spřádají v srdcích, jsou den co den jen zlé. 6Hospodin litoval, že vůbec učinil člověka, a trápil se v srdci. 7Tehdy si řekl: „Člověka, jehož jsem stvořil, smetu z povrchu země a s ním i dobytek, drobnou havěť a nebeské ptactvo! Je mi líto, že jsem je učinil.“
Postav si archu
8Noe však u Hospodina nalezl milost.
9Toto je Noemův příběh.
Noe byl mezi svými současníky spravedlivý a poctivý člověk. Noe žil s Bohem. 10Noe zplodil tři syny: Sema, Cháma a Jáfeta.
11Země však byla v Božích očích zkažená a plná násilí. 12Bůh pohlédl na zemi a hle, byla zkažená! Každý smrtelník na zemi žil zkaženě.
13Bůh Noemovi řekl: „Se všemi smrtelníky je konec. Země je plná jejich násilí, a tak je zničím i se zemí. 14Postav si archu z cypřišového dřeva. Archu propleteš rákosím a zevnitř i zvenčí ji vymažeš smolou. 15Uděláš ji takto: archa bude 300 loktů dlouhá, 50 loktů široká a 30 loktů vysoká. 16V arše necháš průzor a o loket výše ji zastřešíš; do boku archy také vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé a třetí patro. 17Hle, já sám způsobím na zemi záplavu vody, jež zničí všechny živé tvory pod nebem. Vše, co je na zemi, zahyne. 18S tebou však uzavřu smlouvu, a tak vejdeš do archy – ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů. 19Ze všeho živého, z veškerého tvorstva, přivedeš do archy po páru od každého druhu, aby přežili s tebou. Bude to samec a samice 20z různých druhů ptáků, z různých druhů dobytka i z všemožných druhů zemské havěti. Z toho všeho k tobě přijde po páru, abys je zachoval naživu. 21Proto si opatři veškerou potravu, která se jí, a připrav zásoby jídla pro sebe i pro ně.“
22Noe tak učinil; učinil všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal.
7
1Hospodin potom Noemovi řekl: „Vejdi s celou svou domácností do archy. Viděl jsem totiž, že jsi přede mnou v tomto pokolení jediný spravedlivý. 2Ze všech čistých zvířat vezmeš k sobě po sedmi párech, vždy samce a samici; ze všech nečistých zvířat však jen po páru, samce a samici. 3Také z nebeského ptactva vezmeš po sedmi párech, vždy samce a samici, pro zachování jejich semene na zemi. 4Už za sedm dní totiž na zem sešlu déšť, jenž potrvá čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Vše, co jsem učinil, smetu z povrchu země.“
Potopa
5A Noe učinil všechno tak, jak mu Hospodin přikázal.
6Země byla zaplavena vodou, když bylo Noemovi šest set let. 7Kvůli té vodní záplavě vešel Noe do archy a s ním jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů. 8Ze všech čistých i nečistých zvířat, ze všech ptáků i ze všeho, co leze po zemi, 9vešli k Noemovi do archy vždy dva a dva, samec a samice, jak to Noemovi přikázal Bůh.
10Po sedmi dnech pak byla země zaplavena vodou. 11Stalo se to šestistého roku Noemova života, sedmnáctého dne druhého měsíce. Ten den vytryskly všechny prameny veliké propasti a nebeské průduchy se otevřely. 12Průtrž vod trvala na zemi čtyřicet dní a čtyřicet nocí.
13Noe, jeho synové Sem, Chám a Jáfet, Noemova žena a tři ženy jeho synů vešli onoho dne do archy. 14Oni i všemožné druhy zvěře, dobytka, havěti lezoucí po zemi i ptactva, všichni ptáci a okřídlenci 15přišli k Noemovi do archy. Ze všeho, v čem je duch života, přišli po jednom páru. 16Z veškerého tvorstva přišel samec a samice, jak jim Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel.
17Na zemi pak během čtyřiceti dní nastala potopa. Vody přibývalo, až nadnesla archu, takže se zvedla od země. 18Voda se na zemi mohutně vzdouvala, rychle jí přibývalo a archa plula po vodní hladině. 19Voda se na zemi vzdouvala stále mohutněji, až přikryla všechny vysoké hory pode vším nebem. 20A když byly hory přikryty, vzedmula se voda ještě o patnáct loktů.
21Veškeré tvorstvo na zemi, vše, co se hýbe, zahynulo – ptactvo i dobytek, zvěř i veškerá havěť hemžící se po zemi, i všichni lidé. 22Vše, co mělo v chřípí dech života, vše, co žilo na souši, pomřelo. 23Bůh smetl všechny živé tvory z povrchu země. Vše od člověka až po dobytek, drobnou havěť i nebeské ptactvo bylo smeteno ze země. Zůstal jen Noe a ti, kdo s ním byli v arše.
24Voda se na zemi vzdouvala sto padesát dní.
8
Nový začátek
1Bůh však pamatoval na Noema i na všechnu zvěř a dobytek, který s ním byl v arše. Nechal nad zemí vát vítr a voda se utišila. 2Prameny propasti i nebeské průduchy se zavřely a průtrž z nebe přestala. 3Voda začala ze země zvolna ustupovat a po sto padesáti dnech konečně opadla.
4Sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Ararat. 5Voda zvolna opadala až do desátého měsíce. Prvního dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor.
6Po čtyřiceti dnech Noe otevřel okno, jež v arše udělal, 7a vypustil havrana. Ten vylétal a zase se vracel, dokud voda na zemi nevyschla. 8Potom vypustil holubici, kterou měl s sebou, aby zjistil, zda voda ustoupila z povrchu země. 9Holubice však nenašla místo, kde by mohla nohama spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť voda ještě pokrývala celý povrch země. Noe tedy vystrčil ruku, chytil ji a vzal ji k sobě do archy. 10Počkal ještě sedm dní a znovu vypustil holubici z archy. 11Večer se k němu holubice vrátila a hle, v zobáku měla čerstvý olivový lístek! Tak Noe poznal, že voda ustoupila ze země. 12Počkal tedy dalších sedm dní, vypustil holubici znovu a už se k němu nevrátila.
13Šestistého prvního roku Noemova života, prvního dne prvního měsíce, začala voda na zemi vysychat. Noe tedy odsunul příklop archy, podíval se ven a hle, zemský povrch osychal. 14Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla země suchá.
15Tehdy Bůh k Noemovi promluvil: 16„Vyjdi z archy – ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů. 17Vyveď s sebou všechno živé, co máš u sebe – veškeré tvory z ptactva, dobytka i havěti lezoucí po zemi. Ať se hemží na zemi a ať se na zemi plodí a množí.“
18Noe tedy vyšel ven a s ním i jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů. 19Všechna zvěř, všechna havěť, každý pták, všechno, co se hýbe po zemi, vyšlo z archy podle svých čeledí.
20Noe tehdy postavil Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých zvířat a ze všeho čistého ptactva a obětoval na oltáři zápalné oběti. 21Když Hospodin ucítil příjemnou vůni, řekl si v srdci: „Už nikdy kvůli člověku neprokleji zem, i když jsou myšlenky lidského srdce už od mládí zlé. Nikdy už nepobiji vše živé, jako jsem to učinil.
22Dokud bude trvat země,
nikdy nepřestane setba a žeň,
chlad a horko, léto, zima
ani noc a den.“
9
Boží smlouva se stvořením
1Bůh tehdy Noemovi i jeho synům požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se, naplňte zem. 2Ať z vás má strach a hrůzu všechna polní zvěř, všechno nebeské ptactvo, všechno, co se hýbe po zemi, i všechny mořské ryby: jsou vám vydáni do rukou. 3Všechno živé, co se hýbe, vám bude za pokrm; to všechno vám dávám tak jako dříve zelené byliny.
4Nesmíte však jíst maso, dokud je v něm život, totiž krev. 5Krev vašeho života budu rozhodně mstít. Každé zvíře i člověka za ni budu volat k odpovědnosti. Za lidský život budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra.
6Kdo prolije krev člověka,
toho krev bude člověkem prolita,
neboť k obrazu Božímu
učinil Bůh člověka.
7Ploďte se tedy a množte se,
ať se vámi jen hemží zem,
takto se na ní rozmnožte!“

8Potom Bůh k Noemovi a jeho synům promluvil: 9„Hle, já uzavírám smlouvu s vámi, s vaším budoucím semenem 10i s každou živou bytostí, jež je s vámi – s ptactvem, dobytkem i se vší polní zvěří – se vším živým, co vyšlo z archy. 11Uzavírám s vámi tuto smlouvu: Veškeré tvorstvo už nikdy nebude vyhubeno záplavou vody. Už nikdy nenastane potopa, jež by zničila zemi.“
12Tehdy Bůh řekl: „Toto je znamení smlouvy, kterou uzavírám s vámi i s každou živou bytostí, jež je s vámi, pro všechna příští pokolení: 13Na oblak pokládám duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí. 14Kdykoli zahalím zemi oblaky a v oblacích se ukáže duha, 15připomenu si svou smlouvu s vámi i s každou živou bytostí, a už nikdy nepřijde záplava vody, aby vyhubila veškeré tvorstvo. 16Když se v oblacích ukáže duha, pohlédnu na ni, abych si připomněl věčnou smlouvu mezi Bohem a každou živou bytostí na zemi.“
Sem, Cham a Jáfet
17Bůh Noemovi řekl: „Toto je znamení smlouvy, kterou jsem učinil s veškerým tvorstvem na zemi.“
18Noemovi synové, kteří vyšli z archy, byli Sem, Chám a Jáfet (onen Chám byl otcem Kanaána). 19Tito tři byli Noemovi synové; z nich se zalidnila celá země.
20Zemědělec Noe byl první, kdo vysadil vinici. 21Napil se vína, opil se a ležel obnažen ve svém stanu. 22Chám, otec Kanaána, spatřil nahotu svého otce a pověděl o tom oběma svým bratrům venku. 23Sem a Jáfet tedy vzali plášť a oba si ho dali na ramena. Pak šli pozpátku a přikryli nahotu svého otce. Byli obráceni čelem nazpátek, a tak nahotu svého otce nespatřili.
24Když se Noe probral z opilosti a dozvěděl se, co mu jeho nejmladší syn provedl, 25řekl:
„Zlořečený buď Kanaán;
ať je pro své bratry
otrokem všech otroků!“

26Řekl také:
„Požehnán buď Hospodin, Bůh Semův,
jemuž bude Kanaán otročit!
27Kéž Bůh rozšíří Jáfeta,
ať bydlí ve stanech Semových,
jemuž bude Kanaán otročit!“

28Po potopě žil Noe ještě 350 let. 29Noe žil celkem 950 let a potom zemřel.
10
Původ národů země
1Toto jsou rody Noemových synů Sema, Cháma a Jáfeta. Po potopě se jim narodili synové.
2Synové Jáfetovi jsou: Gomer, Magog, Madaj, Javan, Tubal, Mešek a Tiras.
3Synové Gomerovi: Aškenáz, Rifat a Togarma.
4Synové Javanovi: Eliša a Taršiš, Kitejští a Rodanští. 5Z nich se rozdělily přímořské národy podle svých zemí, jazyků, rodů a národností.
6Synové Chámovi jsou: Habeš, Egypt, Put a Kanaán.
7Synové Habeše: Seba, Chavíla, Sabta, Raema a Sabteka.
Synové Raemovi: Šeba a Dedan.
8Habeš také zplodil Nimroda, jenž se stal prvním bojovníkem na zemi. 9Byl to před Hospodinem udatný lovec, a proto se říká: „Jako Nimrod, udatný lovec před Hospodinem.“ 10Hlavními městy v jeho království byly Bábel, Uruk, Akkad a Kalne v zemi Šineár. 11Z té země pak šel do Asýrie, kde vystavěl Ninive, Rechobot-ír, Kelach 12a Resen, jež leží mezi Ninive a Kelachem, oním velikým městem.
13Egypt zplodil Ludské, Anamské, Lehabské, Naftuchské, 14Patruské, Kasluchské (z nichž pocházejí Filištíni) a Kaftorské.
15Kanaán zplodil Sidona, svého prvorozeného, dále Cheta, 16Jebusejce, Emorejce, Girgašejce, 17Hivejce, Arkejce, Sinejce, 18Arvadejce, Semarejce a Chamatejce. Kanaánské rody se později rozšířily, 19takže hranice Kanaánu vedly od Sidonu směrem přes Gerar až ke Gaze a směrem přes Sodomu, Gomoru, Admu a Cebojim až k Leše.
20To jsou synové Chámovi podle svých rodů, jazyků, zemí a národností.
21Semovi, otci všech Heberových synů, bratru staršího Jáfeta, se také rodili potomci.
22Semovi synové jsou: Elam, Ašur, Arpakšad, Lud a Aram.
23Synové Aramovi: Úc, Chul, Geter a Mešek.
24Arpakšad zplodil Šelacha a Šelach zplodil Hebera.
25Heberovi se narodili dva synové: jeden se jmenoval Peleg, Rozdělení, neboť za jeho dnů byla země rozdělena, a jeho bratr se jmenoval Joktan.
26Joktan zplodil Almodada, Šelefa, Chasarmaveta, Jeracha, 27Hadorama, Uzala, Diklu, 28Obala, Abimaele, Šebu, 29Ofira, Chavílu a Jobaba; všichni tito jsou synové Joktanovi. 30Jejich bydliště se prostíralo od Mešy směrem k hoře Sefar na východě.
31To jsou synové Semovi podle svých rodů, jazyků, zemí a národností.
32To jsou rody Noemových synů podle svých pokolení a národností; z nich se po potopě rozdělily národy země.
11
Bábel
1Celá země mluvila jednou řečí, jedněmi slovy. 2Když lidé putovali na východ, našli planinu v zemi Šineár a usadili se na ní.
3Tehdy si spolu řekli: „Pojďme, udělejme cihly a vypalme je v ohni.“ A tak měli cihly místo kamene a asfalt místo malty. 4Řekli si totiž: „Pojďme, postavme si město a věž, jejíž vrchol dosáhne až k nebi. Tak si uděláme jméno, abychom nebyli rozptýleni po celé zemi!“
5Hospodin však sestoupil, aby spatřil to město a tu věž, kterou lidští synové stavěli. 6Hospodin si řekl: „Hle, lid je zajedno a všichni mají jednu řeč. A toto je jen začátek jejich díla. Nic jim už nezabrání vykonat, cokoli si předsevzali. 7Nuže, sestoupíme a zmateme tam jejich řeč, aby jeden nerozuměl řeči druhého.“
8Hospodin je odtud rozptýlil po celé zemi, a tak to město přestali stavět.
Semovo potomstvo
9Proto se to město jmenuje Bábel, Zmatek, neboť tam Hospodin zmátl řeč všech obyvatel země. Hospodin je odtud rozptýlil po celé zemi.
10Toto je Semův rod.
Dva roky po potopě zplodil Sem ve věku 100 let Arpakšada. 11Sem žil po zplození Arpakšada ještě 500 let a plodil syny a dcery.
12Arpakšad ve věku 35 let zplodil Šelacha. 13Po zplození Šelacha žil Arpakšad ještě 403 let a plodil syny a dcery.
14Šelach ve věku 30 let zplodil Hebera. 15Po zplození Hebera žil Šelach ještě 403 let a plodil syny a dcery.
16Heber ve věku 34 let zplodil Pelega. 17Po zplození Pelega žil Heber ještě 430 let a plodil syny a dcery.
18Peleg ve věku 30 let zplodil Reúa. 19Po zplození Reúa žil Peleg ještě 209 let a plodil syny a dcery.
20Reú ve věku 32 let zplodil Seruga. 21Po zplození Seruga žil Reú ještě 207 let a plodil syny a dcery.
22Serug ve věku 30 let zplodil Náchora. 23Po zplození Náchora žil Serug ještě 200 let a plodil syny a dcery.
24Náchor ve věku 29 let zplodil Teracha. 25Po zplození Teracha žil Náchor ještě 119 let a plodil syny a dcery.
Terachovo potomstvo
26Terach ve věku 70 let zplodil Abrama, Náchora a Hárana.
27Toto je Terachův rod.
Terach zplodil Abrama, Náchora a Hárana; Háran pak zplodil Lota. 28Háran však zemřel ve své vlasti, v chaldejském Uru, dříve než jeho otec Terach. 29Abram a Náchor se oženili. Abramova žena se jmenovala Saraj a Náchorova žena Milka, dcera Hárana, otce Milky a Jisky. 30Saraj však byla neplodná, neměla děti.
31Terach vzal svého syna Abrama, Háranova syna Lota a svou snachu Saraj, ženu svého syna Abrama, a vydali se spolu na cestu z chaldejského Uru do kanaánské země. Když však přišli do Cháranu, usadili se tam.
32Terach žil 205 let a zemřel v Cháranu.
12
Odejdi ze své země
1Hospodin Bůh řekl Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu.
2Učiním z tebe veliký národ
a požehnám ti.
Zjednám ti veliké jméno
a budeš požehnáním.
3Požehnám těm, kdo ti žehnají,
a toho, kdo ti zlořečí, prokleji.
Všechny rodiny země
dojdou požehnání v tobě.“

4Abram tedy šel, jak mu řekl Hospodin, a šel s ním i Lot. Když odešel z Cháranu, bylo Abramovi sedmdesát pět let. 5Abram s sebou vzal svou ženu Saraj, svého synovce Lota a všechen majetek, jehož nabyli, i čeleď, kterou získali v Cháranu. Vydali se na cestu do kanaánské země a přišli do ní.
6Abram procházel tou zemí až k místu zvanému Šechem, až k dubu More. (V zemi tenkrát žili Kanaánci.) 7Tehdy se Abramovi ukázal Hospodin a řekl: „Tuto zem dám tvému semeni.“ Abram tam proto postavil oltář Hospodinu, jenž se mu ukázal.
8Odtud se přesunul k horám na východ od Bet-elu. Vztyčil svůj stan mezi Bet-elem na západě a Ajem na východě, postavil tam oltář Hospodinu a vzýval Hospodinovo jméno.
Abraham v Egyptě
9Potom Abram pokračoval v cestě a putoval na jih, k Negevu.
10V zemi pak nastal hlad, a tak se Abram vydal dolů do Egypta. Chtěl tam nějakou dobu pobýt, neboť v zemi panoval krutý hlad. 11Cestou, když se blížil k Egyptu, řekl své ženě Saraj: „Pohleď, vím, jak překrásná jsi žena. 12Až tě Egypťané uvidí, řeknou: ‚To je jeho žena!‘ a zabijí mě, ale tebe nechají naživu. 13Říkej prosím, že jsi má sestra, aby se mi díky tobě vedlo dobře a abych díky tobě zůstal naživu.“
14Abram tedy přišel do Egypta a Egypťané viděli, jak je ta žena velmi krásná. 15A když ji uviděli faraonovi hodnostáři, vychválili ji před faraonem tak, že byla vzata do faraonova domu. 16Abramovi se díky ní vedlo velmi dobře – měl brav, skot i osly, otroky, otrokyně, oslice a velbloudy.
17Hospodin však kvůli Abramově manželce Saraj bil faraona a jeho dům velikými ranami. 18Farao si proto Abrama zavolal. „Cos mi to udělal?“ řekl mu. „Proč jsi mi zatajil, že je to tvá manželka? 19Proč jsi říkal: ‚Je to má sestra‘? Vždyť jsem si ji vzal za ženu! Zde máš svou manželku, vezmi si ji a jdi!“ 20Farao pak o něm svým mužům přikázal, aby ho vyhostili i s manželkou a se vším, co měl.
13
Rozchod s Lotem
1Abram tedy se svou manželkou a se vším, co měl, i s Lotem odešel z Egypta vzhůru do Negevu. 2(Abram byl velmi bohatý ve stádech, ve stříbře i ve zlatě.) 3A šel po svých starých cestách od Negevu až k Bet-elu, k místu, kde zpočátku stával jeho stan mezi Bet-elem a Ajem, 4k místu oltáře, který tam předtím postavil. Tam Abram vzýval Hospodinovo jméno.
5Také Lot, který šel s Abramem, měl brav, skot a stany. 6Země jim však nemohla stačit, aby bydleli spolu. Jejich jmění bylo totiž tak rozsáhlé, že nemohli bydlet pohromadě. 7Proto došlo mezi pastýři Abramova stáda a pastýři Lotova stáda k rozepři. (V zemi tenkrát bydleli Kanaánci a Perizejci.)
8Abram tehdy Lotovi řekl: „Prosím, ať mezi mnou a tebou a mezi mými a tvými pastýři není rozepře – jsme přece bratři. 9Neleží snad před tebou celá země? Odděl se ode mě, prosím. Půjdeš-li vlevo, já půjdu vpravo; půjdeš-li vpravo, půjdu vlevo.“
10Lot pozvedl oči a viděl, že celá jordánská rovina je až k Coaru bohatě zavlažována jako Hospodinova zahrada, jako egyptská země (- bylo to předtím, než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru). 11Lot si tedy vybral celou jordánskou rovinu a vydal se na východ. Tak se jeden od druhého oddělili. 12Abram bydlel v kanaánské zemi, ale Lot bydlel ve městech jordánské roviny a postavil své stany až k Sodomě. 13Sodomští lidé však byli zlí a velmi hřešili proti Hospodinu.
14Poté, co se od něho Lot oddělil, řekl Hospodin Abramovi: „Pozvedni oči z místa, na němž jsi, a rozhlédni se na sever, na jih, na východ i na západ. 15Všechnu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému semeni až navěky. 16Způsobím, že tvého semene bude jako prachu země: bude-li možné sečíst zemský prach, půjde sečíst i tvé símě. 17Vstaň, projdi tu zemi nadél i našíř, neboť tobě ji dám.“
18Abram tedy přesunul svůj stan a usadil se u háje Mamre, který je v Hebronu, a postavil tam oltář Hospodinu.
14
Lotovo vysvobození
1V oněch dnech šineárský král Amrafel, elasarský král Arioch, elamský král Kedor-laomer a král národů Tidal 2válčili proti Berovi, králi Sodomy, Biršovi, králi Gomory, Šineábovi, králi Admy, Šemeberovi, králi Cebojim, a proti králi Bely (to jest Coaru). 3Ti se spolčili v údolí Sidim (což je teď Mrtvé moře). 4Dvanáct let sloužili Kedor-laomerovi, ale třináctého roku se vzbouřili.
5Čtrnáctého roku tedy Kedor-laomer přitáhl s králi, kteří byli s ním, a pobili
Jaké je to psát odborné články do časopisů? obrázek

Student 2. ročníku IT, Zdeněk Koutský, se už nějakou dobu věnuje psaní odborných článků. Co považuje za svoje největší úspěchy, jak začínal a co mu to všechno přineslo? Začínal jsem zhruba před 4 lety. V té době mi bylo 14 let. Dostal jsem se k tomu tak, že jsem si přečetl článek na internetu, kdy Svět Androida hledal nového redaktora. Bohužel jsem neměl žádné zkušenosti. Lákalo mě to, a tak jsem si založil svůj blog, kde jsem začal psát své první články. Nejdříve jsem psal různá shrnutí a nechával se inspirovat. Z toho jsem pomalu přecházel na články svoje. O rok později jsem ve škole založil školní časopis. Byla...

21. února 16:51 2016 Škola
Napsal/a: Barbora Kšírová Zobrazit
LAN Party 2015 obrázek

Dne 18. 12. 2015 se uskutečnil 7. ročník LAN Party. Jako každý rok se i tento den sešlo pár žáků, co si občas rádi pořádně zahrají. Dokonce zavítali i žáci, kteří zde už dostudovali, ale na akci se pořád rádi vracejí. Začali jsme se scházet už kolem 16 hodiny. Než ale došlo na samotné hraní, bylo potřeba všechno pěkně připravit a vyklidit učebny. Všichni se ochotně zapojovali a všechno proběhlo sehraně a bez problémů. Ani o jídlo tu nouze nebyla. Každý s sebou přinesl něco malého na zub, aby to bylo pěkně se vším všudy. Samozřejmě nechyběli ani turnaje o super ceny! Hrálo...

9. ledna 12:09 2016 Škola
Napsal/a: Barbora Kšírová Zobrazit
Rumunsko 2015 obrázek

Ve dnech 6. až 10.2. vyrazili naši studenti s učitelským doprovodem do Rumunska. Program jim zajistil Erasmus a kluci si přivezli spoustu nových zážitků. A jak se jim v Rumunsku líbilo? To se můžete dozvědět v následujících odpovědích. 1) Co zajímavého jste viděli? Honza: V Rumunsku jsme viděli především jejich kulturu a památky, mnoho kostelů, zámky, kláštery, školy, hrad Drákuly, národní muzeum a další. Vojta: Viděli jsme hlavně rumunská města, památky, jejich zvyklosti a tak…. Jednoduše jejich kulturu a taky školu, vyučování. 2) Co pro tebe bylo nejzajímavější? Honza: Nejvíce mě zaujal výlet do Brašova, kde bývá až -15◦C. Mají tam nápis města podobně jako v Hollywoodu,...

3. ledna 15:05 2016 Škola
Napsal/a: Barbora Kšírová Zobrazit
Tento web využívá soubory cookie (analýza, sociální bloky). Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
Zavřít